Krefeldští Strážci se propadli do vlastního světa. Už poslední řadovka "Nightfall In Middle-Earth" o tom hovořila jasnou řečí. Nepřeberné množství hlasů, plné hrstě kytar, něco dochucovacích kláves. Legie fanoušků pak rozdělila na dva tábory, když jeden desku nekriticky zbožňoval, druhý stejně tak nenáviděl. Osobně jsem patřil spíše do první skupiny, i když vytažená sólovka Andrého Olbricha, která hraje neustálou vyhrávku pod vším, mě chvílemi neskutečně rozčilovala. Deska byla ale jinak vyvážená. Od té doby skupina soustavně kutá ve vlastním "Soumračném studiu"™ a jen občas vypustí zprávičku, úryvek textu, nebo alespoň ujištění, že následná placka bude rozhodně stát za to. Až letos vydávající firmě Virgin došla trpělivost a tvrdě zavelela, desku nejpozději v prvním čtvrtletí roku 2002 a na Vánoční trh singl. No a ten teď téměř všichni sjíždíme. Výsledkem je troj-jediná recenze.

Titulní píseň "And Then There Was Silence" vyprskly internetové zdroje k pochopitelné nelibosti skupiny dávno před oficiálním vydání, takže bylo dost času tuhle čtrnáctiminutovou suitu naposlouchat. Zaměříme-li se na hudební obsah, nepřináší lautr nic nového, od skupiny v minulosti neslyšeného. Možná závěrečný pochodový úsek, možná skvělá hlasová stupňovačka uprostřed. Pěkný bridge, kvalitní refrén, jinak nic světoborného. Až potud ovšem v normě. Jenomže věc má jedno velké ALE. A tím je zvuk. Utopené, nevýrazné bubny jsou přehlušovány symfonickým elementem a kdyby v písni chyběly úplně, možná by si toho nikdo ani nevšiml. „Vyhrávková“ kytara (skutečně nejde o sóla) Andrého Olbricha je ještě vystrčenější než minule a opravdu nechápu, čím má nahrávce prospět. Hansi zpívá výborně (samozřejmě pouze na desce - poslechněte si jakýkoli živý bootleg a přejde vás to), jenomže jak udělat gradaci v písni kde neznazní samotný hlas? Samý sbor, odpovídačky, když už nesměle nakoukne jednohlas, můžete vzít jed, že ho alespoň pět lidí odeřve unisono. Nevím, ale takový přístup zabíjí barvitou aranž. Alespoň v mých uších. Druhou a vlastně závěrečnou "Harvest Of Sorrow" jsem kdysi slyšel z živého vystoupení tuším z Jižní Ameriky. Tehdy se na poměry BLINDů jednalo o tuctovou baladu a ani studiové kouzlení příliš nepomohlo, pokud nepočítáme větší prostor pro klávesy a zpěv.

Takže co s tím horkým bramborem? Přiznám se bez mučení - jsem rozčarován! Samozřejmě na bližší ohledávání je ještě příliš brzy a singl složený ze dvou písní nemusí znamenat celou desku, ale nevím, nevím. Mám trochu obavy a takový divný pocit…

P.S. Bonus v podobě koncertního klipu "Born In A Mourning Hall" je pak úplná zbytečnost. Každý správný fanda už ho minimálně viděl, navíc není ani nikterak vizuálně přitažlivý. Vím o mnohem lepším materiálu z videotéky Bardů.

7,0 Darkmoor

Čekání na nový kotouč Slepých strážců počíná býti pro skalní a „zápalné“ fanoušky lehce dehydratující, tudíž krefeldskému ansámblu přišlo zadobře oblažit nás chladivým vzorkem nového materiálu.

No, pěkný vzorek, 14 minut toho nejepičtějšího metalu, jaký si jen dovedete představit. A to nejen u Blindů, ale kdekoli. O nějakém power metalu, už nemůže být ani řeč. Tento materiál již pomalu ale jistě začíná býti metalovou symfonií. Vokální linky jsou zmnožené, skladba je prostoupena několika úžasnými bridgeovými chóry, které skrze našlápnuté mezihry nakonec vyúsťují do typického blindovského refrénu. Ten se doslova a do písmene rozlévá do homérovské říše a brány světů se za dunění bubnů a palčivě naléhavé inkantace chórů otevírají... Co čeká na druhé straně?

Již ne lány a hvozdy Středozemě, nýbrž hrdé město Trója. Homérovská šíře, homérovská tématika. Kürschův lyricko - epický textový výtvor tvoří zdatného spolubojovníka překrásné muzikální a vokální bouři. Je vystavěný částečně na věšteckých vizích ohně, zmaru a pádu pyšné Tróje, částečně na plačtivých chórech, které želí pádu. Nechci být kacířem, ale Antika sedí Blindům neméně...

Mistrovská mozaika orientem provoněných motivů, monumentality, metamorfujícího instrumentálního obsazení. Nemohu souhlasit s Darkmoorovým odsouzením Olbrichovy hry. Jeho kytara sice pod skladbami klasicky štká a naříká, ale já bych to nazval rukopisem. Stejně tak Hansi se ve studiu za pomocí sboristů a navrstvených vokálů vypnul k úchvatnému výkonu. Naživo „And Then There Was Silence“ s největší pravděpodobností neuslyšíme, ale mohu s klidným srdcem říci, že na téhle singlové placce stojí jedna z nejúchvatnějších a nejmegalomanštějších metalových kompozic... ehmmm... eposů. O tohle se všichni ti „symfonici“ marně snaží, ale holt komu je dáno, tomu je dáno!

„Harvest Of Sorrow“ je pak příjemným akustickým bonbónkem navíc. Vkus se Blindům dostává bezezbytku, takže nezazdívají balady cukrkandlovým sentimentem. A když je pak dovedou naplnit příjemnou melodií a houpavými vyhrávkami, nemám nic ani proti nezakryté „hitovosti“... Klip navíc je dobrý nápad, kdo ho má, neprodělá, kdo nemá, vydělá.

Sesumírováno - pro fanoušky kapely nutnost, pro ostatek světa možnost, jak zjistit, zda se jim nová tvorba Slepých strážců bude zamlouvat. Osobně doufám, že se na novém počinu dostane místo i na typické metalové nářezy. Faktem ale zůstává, že hranice „epičnosti“ byly opět o kus posunuty...

9,0 Marigold

Po dlho mesačnom čakaní na to čo vyprodukujú moji obľúbení strážci z Krefeldu sa mi do rúk dostáva ich prvý singel z pripravovaného albumu. A hneď v úvode ma prekvapuje obal, ktorý zjavne už nie je dielom dvorného maliara BG Andreasa Marshala (žeby strata inšpirácie spôsobená nedostatkom podporných látok?) K novému výtvoru nemám komentár aj keď by sa možno viac hodil na singel RHAPSODY a moc nekorešponduje s textovým obsahom singlu. Ale venujme sa už radšej samotnej nahrávke.

Song každého asi prekvapí svojou na Blind netypickou dĺžkou, o ktorej sa už dlhu dobu hovorilo, ale až teraz došlo aj k jej realizácii. Ono aj Homér nenapísal svoju slávnu Iliadu na dve strany. Takže pri spracovaní tak rozsiahleho textu sa niet čomu čudovať. Nahrávka sa nesie v niekoľkých rovinách. Od úvodnej ráznej, ba priam až pochodov formy cez menší spomaľovak, ktorý sa hneď prevalí do refrénovej pasáže. Pokračuje v striedaní strednotempových a rýchlych pasáži. Nechýbajú v nej zbory avšak dá sa skutočne na prstoch rúk spočítať koľkokrát tam spieva Hansi sám bez podpory viacčlenného hudobného telesa. Inu cesta, ktorá bola načrtnutá na "Nightfall" sa tu prejavila v plnej miere: vrstvene gitarové hradby, namakané zbory, orchestrálne pasáže, sólové gitarové vyhrávky.

Slovom ešte viac, ešte lepšie, ešte melodickejšie. Pri prehnanom extrémizme si dovolím odvážne tvrdiť, že to čo nedokázali na "Nightfall narvať" do jedného vyše 70 min. albumu sa im podarilo nasekať do jedinej skladby.

Pieseň v žiadnom prípade nenudí, jedna pasáž sa úplné prirodzene vlieva do druhej a tak vytvára jednotný, hutný celok. Andre vytvára stále nove a neošumelé vyhrávkové kudrlinky. Hansi sa nebojí spievať čoraz viac vo výškach (aspoň v štúdiu). Čo by si asi tak Hansi myslel pred 15 rokmi keby sa vedel, že raz bude takto spievať? A ani Thomen sa nezahadzuje a jeho hra je čoraz viac progresívnejšia.
Svoju poklonu musím vzdať aj novému producentovi Charliemu, ktorá podľa slov nemeckého Rock Hardu musím mať zlatú trpezlivosť, dokonalý sluch a kopec času. Svoju funkciu, dovolím si tvrdiť zvládol na 100%. Na nahrávke je skutočne počuť takmer každý nástroj, v zdravej miere. Nie ako to bývalo na predošlých albumoch kde bicie a spev prehlušovali gitary a orchestrálne nástroje.

Druhým songom je kratučká (opäť nič netypické pre Blind) balada "Harvest Of Sorrow" .Pri ktorej ma prekvapila snáď len autorská účasť všetkých členov kapely. Je to milá vec v duchu starých hitov "Bright Eyes" či "Past And Future"...

Skladba, ktorá neurazí a poteší aj jemnejšie ženské sluchovody. Nielen hudobnou ale aj textovou kompozíciou a nenáročnou stavbou skladby: sloha, sloha, refrén, sloha, refrén a je po všetkom. Niečo nad 17 min skutočnej hudobnej lahôdky je za nami. Strážci pripravili skutočne lahodný predkrm pred marcovým oficiálnym albumom. Tešíme sa.

Jeremy 9,0